Vznik, fungování a zánik JZD v Jestřabí

25.02.2011 07:46

Dne 25. července 1957 bylo v Jestřabí založeno Jednotné zemědělské družstvo (JZD). Další JZD na území obce bylo založeno dne 1. září 1957 v tehdejší místní části Kochavec. Tím zde byla zahájena etapa „socializace vesnice“, jak se tento proces dobově nazýval. Kolektivní hospodaření mělo v následujících desetiletích velký význam pro změnu sociální a ekonomické struktury zdejšího obyvatelstva a také podstatně změnilo ráz okolní krajiny. Zdejší obyvatelé se od středověku živili převážně obděláváním půdy. Od konce 19. století však docházelo k úbytku rolníků a stále více lidí nacházelo zaměstnání v průmyslu, což souviselo s nárůstem počtu obyvatelstva, které již nemohla půda uživit, jejich odchodem za prací jinam a také se vzrůstajícím počtem továren v regionu. Ještě krátce po 2. světové válce však v zemědělství pracovalo velké množství obyvatel obce, podíl rolnictva se dokonce načas zvýšil. To když v letech 1945-1947 z více než dvou stovek příslušníků dělnických rodin odešla polovina z nich osídlit pohraniční oblasti, které opouštělo německé obyvatelstvo. Tito dělníci přebírali zemědělské usedlosti s příslušenstvím a půdou – znamená to tedy, že i pro dělníky bylo atraktivní, když měli možnost pracovat v primární sféře výroby. V obci po 2. světové válce žilo a pracovalo stále ještě přes tři sta rolníků a příslušníků jejich rodin.  

            Nic však nemělo takový význam pro změnu formy obživy obyvatelstva jako založení JZD. Během následujících několika málo let se ze zemědělství uvolnilo velké množství pracovních sil, která se pak uplatnila v průmyslu. Jestliže v minulosti pracovaly v zemědělství celé rodiny z jednotlivých hospodářství a v obci bylo mnoho desítek takových rodin, tak naopak v nově založeném JZD pracovali z rodin pouze jednotlivci. V obci existovala již jen jedna ekonomická jednotka zaměstnávající a sdružující všechny obdělavatele půdy. Pro fungování družstva bylo důležité zajistit si do budoucna pokračovatele. Některé vybrané děti družstevníků se musely upsat JZD a pod jeho patronací byly posílány do učení (traktoristi, strojníci ad.) či do škol (technická inteligence). Společným hospodařením se zásadně změnil i ráz krajiny. Zejména pole dnes vypadají úplně jinak, než tomu bylo před více než 50 lety. Lze jen litovat, že se nám nedochovaly žádné fotografie, které by předchozí stav dokumentovaly (což alespoň dokumentují staré mapy – online např. Indikační skici ke Stabilnímu katastru: www.mza.cz/indikacniskici). Jednotlivá políčka, meze, hráze a polní cesty, které byly po staletí místními zemědělci užívány a jen velmi málo se během této doby měnily, doznaly v řádu několika let obrovských změn. Pole byla scelena v lány, meze a hráze byly strhány a cesty byly změněny tak, aby vyhovovaly potřebám družstva.  

Družstva vznikala v tehdejším okrese Valašské Klobouky již od roku 1949, ve většině případů však opět zanikala. Někteří zemědělci v Jestřabí doufali, že zde k založení JZD snad nedojde. Na základě závěrů III. sjezdu JZD v Praze z března 1957 došlo v celém Československu k nové etapě zakládání družstev. V okrese Valašské Klobouky bylo v tomto roce založeno 10 nových JZD a dalších sedm obnovilo svou činnost. Došlo i na Jestřabí. Agitační kampaň vyvrcholila v době žňových prací. Vesnice se v té době rozdělila na dva tábory, na jedné straně stála menšina příznivců založení JZD a na druhé straně odpůrci jeho založení. Soudruzi z okresu a z místní organizace KSČ se zpravidla zaměřili na větší pozemkové vlastníky, kteří požívali u svých spoluobčanů patřičné vážnosti, aby je přesvědčili ke vstupu do družstva. Pak se podvolili i ostatní. Lidé se bránili a není se čemu divit. Vždyť obdělávaná půda a chovaný dobytek znamenal existenční jistotu zaručující soběstačnost a nezávislost zemědělce. Vstup do JZD naopak mnozí chápali jako životní nejistotu. 

Fungování nově založeného JZD nebylo jednoduché. 66 jestřabských družstevníků sice vložilo do družstva základní kapitál v podobě svých podílů, jako byly pozemky (296,56 ha), dobytek, či zemědělské stroje (především mlátičky) a další zařízení. Zapotřebí bylo ovšem mnohem víc. Chyběly finanční prostředky, mechanizace či hospodářské objekty. JZD se proto muselo spolehnout na přímou pomoc státu nebo si brát úvěry nutné k zakoupení mechanizace (zejm. traktorů) či na stavbu budov k ustájení dobytka. Na stavbě kravína pracovaly především ženy, po své práci v továrně také brigádníci z patronátních závodů Svit Slavičín a Závodů říjnové revoluce Slavičín (Zbrojovka). Před Vánocemi 1958 byl do kravína sveden dobytek, ustájený do té doby u jednotlivých družstevníků a ještě nedávno jim patřící. V průběhu dalších let byl vybudován vepřín, výkrmna, teletník, drůbežárna, konírna, ocelokůlna, dílna či kancelář. Zejména na počátku fungování družstva leželo na jeho funkcionářích ohromné břemeno zodpovědnosti. Z jedné strany se do nich opíral státní mocenský aparát, který požadoval výsledky a na druhé straně jim byla opozicí často téměř celá vesnice. Tuto roli odmítl hrát nově zvolený předseda sousedního JZD Kochavec, který si několik hodin poté, co jej družstevníci zvolili do čela JZD, sáhl na život. V Jestřabí byl prvním předsedou zvolen František Lysák (*1920) ze samoty na Rokytence, Bohuslavice čp. 114, který stál v čele družstva až do roku 1964. Dalším předsedou byl v letech 1964-1967 Jan Tománek (*1929) z Jestřabí čp. 42, po něm pak do roku 1971 Vojtěch Sládek z Vlachovic. 

V roce 1958 pracovalo na zemědělské půdě o celkové ploše 287,25 ha 66 družstevníků, kteří odpracovali celkem 21.239 pracovních jednotek (PJ). Hodnota jedné pracovní jednotky byla podle plánu 15,05 Kčs, avšak ve skutečnosti činila jen 8,50 Kč. Celková produkce JZD Jestřabí za rok 1958 činila 977.000 Kčs. V roce 1959 byly náklady na provoz družstva 589.600 Kčs, zisk 562.600 Kčs, bylo odpracováno 21.714 jednotek, přičemž hodnota jednotky činila 10,30 Kčs. I v tomto roce byly JZD Jestřabí poskytnuty úlevy, jelikož hodnota jednotky neodpovídala plánu. Příjem družstevníka byl oproti továrnímu zaměstnanci nízký, i proto byl osvobozen od daně z příjmu. Družstvo bylo vzhledem k tomu, že nevykazovalo čistý zisk dotováno. Stát přerozděloval prostředky tak, že družstva z úrodných krajů dotovala družstva z horských oblastí s nekvalitním půdním fondem. I díky tomuto modelu financování nebylo v pozdější době žádné družstvo prodělečné. Aby si družstva vylepšila své hospodaření, provozovala přidruženou výrobu: v JZD Jestřabí se vyráběly bedny a radiátory. V roce 1960 mělo JZD Jestřabí podle statistik 312 ha půdy, z toho 171 orné půdy, 49 ha luk, 55 ha pastvin, 24 ha lesa a 1 ha sadů (zbytek neúrodná půda, komunikace apod.). Živý inventář tvořilo 158 kusů dobytka (z toho 55 dojnic), 137 vepřů (z toho 17 prasnic) a 564 slepic. Ke konci roku 1965 mělo družstvo stále 66 členů, z toho 46 žen a 20 mužů, a zaměstnávalo i čtyři nečleny. V roce 1970 hospodařilo družstvo na 286 ha zemědělské půdy (149 ha orné půdy), chovalo 160 ks dobytka, 124 vepřů a 11 500 brojlerů.   

Dne 1. ledna 1971 se sloučila jednotlivá JZD: Slavičín, Hrádek, Rokytnice, Šanov, Kochavec a Jestřabí v rozsáhlý komplex JZD Vlára. Cílem integrace jednotlivých družstev do větších celků bylo snížit náklady a zlepšit dělbu práce. Farma v Jestřabí se poté specializovala na výrobu vepřového masa a odchov mladého dobytka. Po dvaceti letech fungování bylo roku 1992 JZD Vlára rozpuštěno.

Po roce 1989 došlo k navrácení zemědělské půdy původním majitelům či jejich dědicům, kteří vlastnili nadále jednotlivé družstevní podíly. Avšak dovednosti předávané rolníky z generace na generaci se během několika desítek let vytratily, vazby k půdě byly zpřetrhány, již nikdo se nevrátil k jejímu obdělávání, lidé si za tu dobu našli jiné zdroje obživy. Po roce 1989 ubývá obdělávaných polí a mnoho pozemků je zatravněno. Vlastníci polí svěřili v 90. letech své podíly soukromému zemědělci ing. Pavlu Vrbovi z Rokytnice, který si pronajal zdejší zemědělské pozemky. V současnosti většina vlastníků pozemků svá pole pronajímá zemědělskému subjektu Javorník CZ s.r.o. Štítná nad Vláří, JASO s.r.o. Bohuslavice a i soukromému zemědělci ing. Pavlu Vrbovi. Nyní v objektech bývalé farmy působí několik firem: stavební firma ing. Tomeček, stolářské dílny zde mají pan Chovančík a pan Struhař (všichni ze Štítné).   

Ještě v období první republiky (1918-1938) byla největší politickou stranou v Československu strana hájící zájmy zemědělců (agrárníci neboli Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu), která vyhrávala pravidelně volby na celostátní úrovni. V  členské základně agrárníků figurovalo na statisíce lidí a měla obrovský vliv na fungování celé společnosti. V roce 1945 byla zakázána a po jejím obnovení v roce 1990 jí zůstalo věrné necelé jedno procento voličů. Jak je to možné? Za dobu několika desítek let se zásadně proměnila sociální a ekonomická struktura obyvatelstva a počátkem 90. let zaujala místo největší pravicové strany strana jiná. Na tuto proměnu měla vliv socializace vesnice.

Podle sčítání lidu z roku 1960 žilo v obci Jestřabí 584 obyvatel, z toho 342 v produktivním věku 15-59 let. Ze sto pracujících pracovalo v průmyslu 38,3%, v zemědělství 35,6%, v místě trvalého bydliště pracovalo 38% lidí. Podle sčítání lidu z roku 1980 žilo v obci 346 obyvatel (již bez Kochavce). V průmyslu pracovalo 71 obyvatel (tj. 41%), 39 v zemědělství (tj. 22,5%) a 16 ve službách (tj. 9,3%). Přímo v obci pracovalo v roce 1980 již jen 14 pracujících ze 173, ostatních 159 pracujících vyjíždělo za prací mimo obec. Pokles pracujících v zemědělství mezi lety 1960 až 1980 je patrný – jejich počet v průběhu 20 let klesl o 13,1%.      

Pokud by nedošlo k zakládání družstev, nedošlo by ani k jejich zániku. Bez prvního kroku by nebylo druhého. Můžeme si myslet, že jejich založení bylo chybou, avšak je nutné zároveň dodat, že jejich likvidace taktéž. Přes počáteční potíže, se stala družstva fungujícím mechanismem. To, co již jednou fungovalo, mělo fungovat dál. Je jednoznačně lepší obdělávat větší plochy půdy než provozovat malozemědělství, snižují se tím náklady na prvovýrobu a je potřeba menšího počtu pracovních sil. Pokud by se poválečná společnost vyvíjela svobodně, šlo by družstevnictví jinou cestou. Byla by zřejmě taktéž zakládána družstva, ovšem výhradně na principu dobrovolnosti (jako tomu bylo již za První republiky nebo i dříve za Rakouska, i když ne v takové míře). Samozřejmě, že by zůstalo i velké množství samostatně hospodařících zemědělců. Ovšem způsobem, jakým bylo u nás prosazováno družstevní hospodaření komunistickým režimem, vedlo k likvidaci selského stavu. Například v sousedním Polsku se tamní komunistický režim nikdy neodvážil přistoupit k úplné kolektivizaci zemědělství, díky tomu byl zde selský stav zachován.  

 Publikováno: Jestřabský zpravodaj, 17. číslo, srpen 2007.

 

 

Doporučená literatura:

 

2. mikulovské sympozium J. A. Komenský a jižní Morava. 9, 1979. Kolektivizace zemědělství na jižní Moravě. Mikulov 1980. 

Blažek, Petr – Kubálek, Michal (eds.).: Kolektivizace venkova v Československu a středoevropské souvislosti. Sborník z konference. Praha 2008.

Blažek, Petr – Jech, Karel – Kubálek, Michal a kol.: Akce K: vyhnání sedláků a jejich rodin z usedlostí v padesátých letech: studie, seznamy a dokumenty. Praha 2010. 

Jech, Karel: Soumrak selského stavu. Praha 2001.  

Juněcová, Jiřina – Pšeničková, Jana: Zemědělské družstevnictví: kolektivizace zemědělství – vznik JZD. Edice dokumentů. 1948-1949. Praha 1995.

Přidal, Petr: Konec selského stavu na Olomoucku: čas násilí a doba temna. 2009.

Pšeničková, Jana: Zemědělské družstevnictví: kolektivizace zemědělství. Podmínky pro vznik JZD. Edice dokumentů. 1945 (Praha 2003), 1946 (Praha 2004), 1947 (Praha 2005).

Pšeničková, Jana: Zemědělské družstevnictví: kolektivizace zemědělství – vznik JZD. Edice dokumentů. 1950 (Praha 1998), 1951 (Praha 1999), 1952 (Praha 2000), 1953 (Praha 2002), 1954 (Praha 2008).

Urban, Jiří: Venkov pod kolektivizační knutou: okolnosti exemplárního kulackého procesu. Praha 2010.  

Václavů, Antonín: Ke sporům o zemědělské družstevnictví a kolektivizaci v Československu. Praha 1999.