Rádyjo (J.Š. Vlárský)

07.04.2011 13:42

Na valašských dědinách sa friško čase mněníja a ve fšeckém doháňajú mněsta. Na chalupách néni už dochových střech, už je větčinú křidlica, enom tu a tam sa objeví aj eternik, néni už skoro ani jednéj chalupy bez rádyja a poslední dobu sa množíja aj televizní antény. O téjto vymoženosti s rádyjem chtěl bysem vám neco vyprávjat. Možná, že tom ani věřit nebudete, ale já vás nechcu nijak cigánit a povím vám, jaké sem měl súžení v roce devětadvacátém z rádyjem.
    Dyž sme sa o rok spíšej přestěhovali ze Slavkova do Jastřabí, dľhé déščivé a mlhavé podzimní večery přinášaly nám smutek a bývalo nám čučno. Tož sme sa umlúvili, že si pořídíme rádyjo. Bylo skoro v začátkoch, co nastaly rádyja, a já sem byl mezi prvníma, co sem si ho udělál.
    Bylo na sluchátka, jak mu pravíja ešče aj včil krystalka. Podmínkú byla dľhá a vysoká anténa. Já sem ju udělál přes třicet metrů dľhú a patnást metrú vysokú. Šak sme sa s Joškú Šeligovým nadřeli, než sme ju postavili. Ze zvědavosťú sme dávali sluchátka na uši a čekali na první tóny horníckéj dechovky z Moravskéj Ostravy, kerá měla byt akorát ftú dobu vysílaná podle programu rádyjožurnálu.
     Byli sme radosťú ze ženú aj s Ozefem opójení, dyž nám to na mojéj vlastnoručně udělanéj krystalce tak pěkně hrálo. Ale jak by dlaňami pleščíl, ftom nájlepším to najednúc přestalo hrát. Marně sem hledál chybu, převracál škatulku hore nohami a nazpátek, s nasliněným prstem držál jeden banánek v ruce a druhým jezdil po jazyku. Sluchátka klepaly, a to bylo znamení, že je fšecko dobré.
    Nespál sem už celučkú noc a přemýšlál, co sa to mohlo enom stat, ale bez výsledku. Hned, jak sa ráno trochu rozednílo, šél sem ven a hneď sem uviděl ušmiknutý svod antény u samého rámu okna a na zahradě podřezanú štanglu, co na ní anténa visela.
    Ešče ten deň sme to dali do pořádku, ale za dva dni to bylo zhoděné zaséj. Tak sa to opakovalo nekolikráť – my sme stavili anténu a keřísi huncútiska nám ju zhazovali.
    Za pár dní sem šel do kvelbu ke Škubníkom. Seděli tam akorát strýček Vlhovi, a hned, jak sem tam vešél, zahrozili ně pjěsťú a pustili sa do mňa s křikem: „Ty drátiska pořáď natahovat nebudeš, v létě to bude enom přitahovat búřku lebo bude veliké sucho!“
    A tak sem sa dovědél, že příčinú mojich trampot byli strýček Vlhovi, keří naváďali ogary, aby ně tú anténu zhazovali.
    Včil už sa nevjeří, že by anténa přitahovala búřku lebo by byla příčinú sucha. Ve dnešní době sú už ve fšeckých chalupách ne enom rádyja, keré ani antény nepotřebujú, ale na střechách zaséj rostú televizní antény. Enom, že s tú televizú je ešče větčí trápení než s rádyjem. A o tom bysem vám chtěl podruhéj vyprávjat...

Slovníček:
J. Š. Vlárský – autor povídky Jan Šuráň (1906-1979), Jestřabí čp. 7
dochových střech – doškových střech
křidlica – střešní tašky
eternik – eternitová krytina
súžení – soužení, trápení
čučno – smutno, teskno, úzko
Joška Šeliga – z čp. 5 (nyní chalupář Běhunčík)
Ozefem – Josefem
pleščit – tlesknout, plácnout
ušmiknút – uříznout
štangla – tyč 
kvelb – obchod
Škubníkovi – z čp. 56 (nyní chalupář Gazdík)
Strýček Vlhovi – Josef Bartoš čp. 11 (nyní Hýblovi)
 

Převzato z Časopisu zaměstnanců Závodů říjnové revoluce n.p. Vsetín, závod 04 – Slavičín „Budujeme“ (závodního časopisu Zbrojovky), vyšlo 17.  ledna 1964.